Hrdina minulosti.

Měl sotva dvacet roků

a tělo jako dub,

když dostal šavli k boku;

tož za hlaholu trub

přísahal dáti hlavu,

za krále, vlasti slávu

a rvát se jako sup.

Co přísahal, to splnil,

a dlouhou neved‘ řeč,

lán nepřátel se vlnil

kde zasáh‘ jeho meč;

by prapor dobyl v slávě

jak lev se vrhnul dravě

v tu nejkrutější seč.

A prapor urval starý –

však pod ranami kles‘,

druh hodil jej do káry,

do špitálu odvez‘.

Tam pod felčarů noži

měl se jak nahý v hloží

a zkusil jako pes.

A potom, díky bohu!

zas zjasnil se mu hled;

dřevěnou dostal nohu,

(na prsa metál hned)

pro radost další k tomu

u cesty v stínu stromu

si hrál na flašinet.

Teď klidné vede stáří –

vždyť pevný béře plat,

denně šest „nových“ zmaří

útok, jejž činí hlad.

Ač brada bíle zkvétá,

přec na vojanská léta

vzpomíná milerád.

Z toho si příklad beřte

a dobře bude vám!

Svým pánům všechno věřte,

jak přikázal bůh sám.

Rebelství prostou hlavu:

najdete věčnou slávu. – –

Já zavírám už krám.