Hrdlička.

Proč hrdličko zlatá,

Proč mne ze sna budíš?

Proč tvým cukrováním

Mou blahost mi pudíš?

Zdálo se mně ve snu

O mé nejmilejší,

O mé nejmilejší,

Ach, a nejhrdější.

Kolikrát v planoucích

Očích mohla zříti,

V očích mohla čísti,

Má co duše cítí.

Kolikráte mohla

Povědomost míti;

Jí jen jak se snažím

Vždy na blízku býti.

Ale ach! ni oči

Ani mé vzdychání

Nepovzbudily tě,

Dívko, k milování.

Zdálo se mi ve snu

O mé nejmilejší;

Povolnou sem líbal

Láskou nejčilejší.

Proč hrdličko zlatá,

Proč mne ze sna budíš?

Proč tvým cukrováním

Mé srdéčko trudíš?