HRDLIČKO MOJE.

Hrdličko moje,

přisedni blíž –

kolik že roků

tak spolu jsme již?

Hrdličko sivá,

vidíš-li jen,

jak se nám chýlí

k soumraku den?

Tak to vše přešlo

jak oka mih,

na tebe, na mne

napadal sníh.

Jenom tvůj pohled

nezměnil čas,

tvé dobré oči,

tvůj vlídný hlas.

A jako v jitřních

červánků svit

tvé věrné srdce

teď slyším bít.

Hleď, naše slunce

kloní se níž –

hrdličko moje,

čas k odletu již.

Půjdu-li dříve

v tu šerou noc,

jen dej mi s bohem

a nermuť se moc.

Však tvá-li sudba

kratčej’ tu dlít,

bylo by nejlépe

pospolu jít.