Hrdost básníkova.

Těžkého zrna myšlenky jen ryzí

tkám v pestrý háv své poesie denně,

ta v bublinové nezahrává pěně,

nit falešná být nesmí v její přízi.

Tak mnohá Peri mihne se a mizí

v mých snů zrcadle v každé času změně,

nechť buldoku se zlíbí nebo feně

rvát ostrým zubem lemy mojí řízy.

Mně neublíží, žiji pouze duší,

ať komu libo je, dál namáhá se,

čím v moře bouř jest dotěrný bzuk muší?

Vím jedno: Žil jsem pravdě, lásce, kráse,

moc viděl jsem a víc řek’, než se tuší.

Kdo blátu zvyk’, je hledá vždy a zase...