HREJ CHOPINA...

Hrej Chopina a rozkvil moji duši,

hrej zahalena v lehkých závojích,

pod nimiž oko samet těla tuší,

v nich nech se chvět měsíčních svitů sníh.

Krb pro tvé nožky ruce mé se stanou,

já lehnu si k tvým nožkám jak tvůj pes,

hrej nervosy, mou opij duši štvanou,

hrej smrti řev a smyslnosti ples!

Tou hudbou vilnou vyplň síň kol celou

a mezi tím se dlouze líbat nech,

dej rozkoš novou mi, smrtelnou, smělou,

v níž možno zhynout v lásky záchvěvech.

Hrej, až tě strhnu na své srdce zmámen

v ples rozkoše, v němž budeš slastí lkát,

vlož v hudbu tu panenství celý plamen

a jdi pak do kláštera mřít se kát...