HREJ, CIGÁNE! II.

Hrej, cigáne, rychle, freško,

nohy touží v let,

ať má hlava, jež se kloní

vytýčí se hned,

ať mé srdce čardáš tančí,

ať nemusím snad

sklopit oči pod širákem

a snad zaplakat.

Nehrej mi tu rozplakanou,

veselou mi hrej,

žalost má i radost moje

chtí se dáti v rej;

hrej, ať se tu nerozpláču,

ať radš zazpívám,

hrst měďáků za tvou práci

na víno ti dám!

Vše ti dám, jen něco nechám

pro příhodu zas,

jestli svět mne mrzet bude:

pevný na provaz,

aby ona nemyslila,

že jsem teskliv byl,

když jsem v krčmě při cimbálu

rudé víno pil.

Rudé víno popíjel jsem,

byl jsem samý zpěv,

mnil jsem, z klamného že toho

srdce piji krev;

že jsem zpil se jeho jedem

a že jeho kvas

přivedl mne k sešílení –

a pak na provaz.