HŘEŠIL JSEM

Hřešil jsem na tvoji dobrotu,

vím to, můj bože milý.

Vím, že jsme před časy příliš snad

navzájem intimní byli.

Nebe se jedenkrát zavřelo v ráz,

několik lidí se leklo.

A já se také chvílečku třás’,

když jsem se podíval v peklo.

Očistec hledal jsem. Nenašel

ni v tomhle koutečku světa.

Jsou duše, jež jenom v extremech

protlukou mladá svá léta.

Viděl jsem málo – viděl jsem dost.

Oči jsem vždy zdravé míval.

Podivné mrtvoly do pekla nes’

kolikrát času zlý příval.

Je mi dnes smutno, že nelze říc’ jak –

s mnohými hřešil jsem spolu...

Přec nějak s důvěrou hledí můj zrak

do temnot dolů –