HŘÍBKOVÁ BALLADA.

HŘÍBEK jsem a z vlhkých lesů,

jak mi přišla v noci k slechu

z kapradí a snítek mechu,

skřítků pohádku vám nesu.

Někdy mi jich pod klobouček

usedává celý hlouček,

a jak měsíc kmitá v háji,

o lidech si povídají.

Co se všechno v světě děje,

ten jak pláče, ten se směje,

o děťátku přišlém nově,

čerstvé hlíně na hřbitově.

Šeptem jen jak vítr v listí

jejich tenké hlásky svistí;

šukají, – pak k očím sáhnou,

jako když jim rosou vlahnou.

Slyš! – to drozd pohvizdnul krátce.

Zmizeli; jen se to kmitlo.

Na rosu jen slunce svitlo; –

vše, co zbylo po pohádce.