Hřivny a služebníci.

Člověk jistý chtěl jíť ve daleké kraje,

I sluh mnoho a též zboží mnoho maje,

Před odjezdem povolal své služebníky,

Poručil jim v péči statek svůj všeliký.

A jednomu z nich pět hřiven dal,

Jinému dvě, a jinému jednu jen,

Jakž byl kterého z nich schopnost znal.

A když pak byl statek rozdělen,

Na svou cestu do ciziny pán se bral.

Sluha ten, jenž od pána pět hřiven měl,

S péčí svědomitou těžit jimi šel,

A tak jiných hřiven pět z nich obdržel.

Rovněž i ten, kterýž byl dvě hřivny vzal:

Téže jimi – též dvě jiné vyzískal.

Třetí ale, jemuž jedna hřivna dána,

Nedbaje nic o zisk svého pána,

Odešed, motyku si vzal,

Hřivnu v zemi zakopal,

A tak peníze ty uschoval.

Po mnohém čase

Navrátil pán se zase,

A povolal svojich sluhů,

By složili počet z dluhu.

Nejprv přistoupil ten, jenž pět hřiven měl,

A ten pánu počet klada, takto děl:

„Tyť jsi, pane, hřiven dal mi pět;

Navracuje hřiven těch ti zpět,

Nad to jiných pět ti podávám,

Jež jsem, těže tvými, získal sám.“

I bylo to pánu vděk,

A proto též služebníku řek’:

„Dobře, věrný, dobrý služebníku!

Žes byl věrným v mále,

Věrnou péči tvoji chvále,

Důkaz dám ti svého díku,

A moc nad mnohem ti bude dána:

Vejdi v radosť svého pána!“

Přišel druhý, co dvě hřivny měl;

A ten pánu, počet klada, takto děl:

„Pane, tyť jsi hřivny dvě mi dal;

Jima já dvě jiné vyzískal.“

I bylo to pánu vděk;

A proto sluze svému řek’:

„Dobře, věrný, dobrý služebníku!

Žes byl věren v mále,

Věrnou péči tvoji chvále,

Dám ti důkaz svého díku,

A moc nad mnohem ti bude dána:

Vejdi v radosť svého pána!“

Přistoupiv pak i ten, jenž vzal jednu hřivnu,

Vece: „Pane, znaje povahu tvou divnú,

Vím, žes člověk tvrdý, jenž chce žíti,

Kdež sám nedbal síti,

Který sbíráš rád,

Kdež jsi nechtěl rozsýpat.

A proto se tebe boje,

Šel jsem, hřivnu skryl jsem tvou

V zemi hlubokou. –

Aj, teď máš zas, což je tvého,

A vezmi si svoje!“ –

Odpovídaje pak mu pán jeho,

Vece: „Služebníče zlý a líný!

Znaje tvrdosť mou a zlé mé činy,

Věda, že chci žíti,

Kdež jsem nedbal síti,

Že bych sbíral rád,

Kdež jsem nechtěl rozsýpat:

Peníze mé měl jsi tedy vzíti,

Ku penězoměncům s nimi jíti,

A já přijda, což jsem tobě dal,

S užitkem, což mého, byl bych vzal.“

Nyní ale od něho tu hřivnu vezmete;

Tomu, kdož má hřiven deset, ji donesete;

Neužitečného sluhu pak mi vrhněte

Do zevnitřních mrákot na záhubu –

Tamť pláč bude a skřípení zubů!

I já, dítko Tvoje, Bože můj a Pane,

Z milosti Tvé štědré, z lásky nepřebrané,

Hřivny od tebe mám: drahé, vzácné dary,

Jimiž těže, množit mohu život jarý

V sobě – vůkol sebe – po veškeré zemi

Mezi bratry svými, mezi tvory všemi:

Na oslavu Tvoji – všeho míra k blahu,

Věnuje Tvé dary – věnuje svou snahu.

Vše, co mám, to hřivnou – Tvojí lásky darem!

Duše rozumná i volná v těle jarém;

Pravda, jež mé duši, oku mému svítí;

Láska, jíž mé srdce rozkoš nebes cítí;

Síla, ježto plynouc z milosti Tvé zdroje,

Proniká mou vůli, tuží síly moje,

Abych, v díle svatém angelův jsa druhem,

Vítěziti mohl v boji s vrahy tuhém.

Vše, co mám, čím vládnu – v duši, v těle,

Tvou je hřivnou, darem lásky Tvé jest celé;

Nemám ničehož, leč co tvá láska dala,

Jež mne stvořila, do Církve povolala.

A cos dal mi, cos mi svěřil na té zemi,

Bože můj, pod věčné lásky perutěmi

Dav mi blahé bydlo, uchystav mi nebe,

Za strážce a vůdce dávaje mi sebe;

To vše, což jsi koli složil do mých rukou,

By mi bylo k spáse a nebylo mukou;

Toto všecko v plném, vyměřeném čase,

Při smrti mé, z rukou mých požádáš zase,

A vše vážit budeš, zdaž jsem pílí svojí

Těžil hřivnami, jež měl jsem z lásky Tvojí.

Bože můj a Pane, bohat Tvými dary,

Pomoz, ať vždy v těle jarém duch jest jarý;

Pomoz, abych každým darem lásky Tvojí

Množil slávu Tvou a světil duši svoji,

Po Tvé vůli svaté, dle Tvé lásky vzoru

Množe blaho bratrů svých a Tvojich tvoru.

To dej dítku svému, Otče můj a Pane,

A má láska, ježto z lásky Tvojí plane,

Tak se radosti Tvých nebes hodnou stane!