HŘMĚNÍ V DÁLKÁCH.

K půlnoci někdy, vítr když sténá,

v ulicích kroky umlknou,

přes jezy řeky, ztopené v mlhách,

vlny se více nehrnou,

z hluboka, temně zahřmí to v dálce,

tišinou mrtvou duní hrom,

kotouče prachu zdvihnou se z ulic,

v křeči se zachví každý strom...

V srdci tak někdy po letech klidu,

ve kterých život líně tek’,

palčivá bolest náhle se vzbudí,

zabouří z hlubin starý vztek,

prameny, které zapadly v písku,

hovoří sladkou ozvěnou

pro jednu lásku, pro jednu vášeň

dávno a dávno pohřbenou...