Hrnek od medu.

Měl v sobě hrneček

Sladinký medeček;

Hejno much si naň sedalo,

Libošťávu z něho ssálo;

Když ale ho vyčistily,

Všecky hrnek opustily.

Mouchy kolem lítaly,

Jakby hrnku neznaly.

„Nyní vidím,“ vece k sobě,

Každý že jen v šťastné době

Přátel veždy dosti mívá,

V nouzi pak opuštěn bývá!“