HROB BEZ JMÉNA.

Rovina šírá. Cizí zem.

A ticho v kraji zamlklém.

Svah nízký, tráva zelená,

a prostý křiž, hrob bez jména.

Jak vítr táhne z dálavy,

domova nese pozdravy.

Na hrobě tráva šelestí,

to vzdechy jsou, sny o štěstí.

Tam v dáli ještě čeká kdes’

snad matka, žena – přijde dnes?

Snad milá smutně zasněna – –

Kříž u cesty, hrob bez jména.

Snad mladý byl a život zval,

jak jitra tvář, jenž sliboval,

mhou růžovou tvář zastřena –

Kříž u cesty, hrob bez jména.