HROB CHOPINA.

Kříž na kříži... keř... hrobky zříš...

A vůkol ticho, smutek jen –

Toť Père Lachaise je... Mrtvá říš,

kde Paříž dřímá věčný sen.

Jdeš cestami... A dumáš, sníš...

Pojednou staneš zaražen:

Zvetšelá hrobka... v zadu kříž

a v předu portrét... obemšen.

Ten portrét... Chopin!... Nadpis zříš,

a hlava tvá se chýlí níž

a šeptá toho jméno,

jenž tady sladký sen svůj sní,

co srdce rozechvěno

nervósní hudbou zlehka zní...