HROB MERLINŮV.

V Broceliandském lese vítr chvěje

starými duby, v uschlém kvílí vřese

a sténá hroznou píseň beznaděje

v Broceliandském lese.

Ční k nebi skály jako ztuhlé v děse,

na skalině se ptáče nerozpěje,

jen jeden hlohu keř se žalně třese.

Ten hloh teď krvavé jen květy nese.

Tam dohrán konec smutné epopeje...

Kdos volá v lese... Nikdo neozve se...

Smích z dálky... Snad se Viviana směje,

přes Merlina hrob chladný vítr spěje

v Broceliandském lese.