Hrob Mojžíšův.

Stál na hoře a divný cit jej mrazil,

i cítil, jeho žil krev jak jest líná;

než promluvit moh’, anděl Hospodina

jej bleskným mečem náhle k zemi srazil.

To byla Smrt. On cítil, jak se plazil,

dech žití jak v něm chvěl se, pavučina,

chtěl křiknout – darmo! Jiskra uhasíná,

a v Šeol on se vrací, všeho asyl.

Co sved’, co chtěl – vše nic a prázdno nyní.

Lid čeká dole, lid chce modlu míti.

V tom ohromný mrak svahy hory stíní.

A že byl malým jim v svém celém žití,

by příliš velkým nebyl ve své smrti,

hrob jeho anděl rozmetá a zdrtí.