Hrob pod řekou.

Nad Busentem zní do noci u Kosence zpěvy dumné,

a ozvěnou odpovídá pěnivý proud řeky šumné.

A kol řeky vzhůru dolů, táhnou chrabrých Gothů stíny

lkajíce pro Alaricha, lepšího nad všecky syny.

Příliš záhy v cizém kraji museli mu hrob zde stláti,

když mu ještě po prstencích mladá kadeř šíji zlatí.

A na břehu nad Busentem kopají již u závodu,

jiným směrem chtíce řeku do nového odvést brodu.

A když prázdno je dno řeky, hrob kopají teprv do ní,

pohříží tam Alaricha v plné zbroji, na komoní.

Přikryli pak znovu zemí mrtvolu i s hrdou zbrojí:

řeka by hrob bohatýra zdobila zas vlnou svojí.

Busento pak zase vrácen do úžlabí hlubokého,

mohútně se valily zpět proudy do řečiště svého.

A sbor mužů zapěl nocí: Spi již se svými zde skvosty,

nezneuctí hrobu tvého lakotou svou Říman sprostý.

Dozněly již zpěvy dumné v řadách Gothů v ranní zoři:

nes je vlno Busentem dál, nes je již od moře k moři.