Hrob v moři.

Den po dni odnášel vše modly svaté

z Arkóny obležené nepřítelem

a ve podzemní sluje jícnu ztmělém

je kupil velké, mramorové, zlaté.

A město když pak padlo v seči klaté,

v svých bohů středu s hrdým stanul čelem,

tam naslouchaje, v hluku zdivočelém

kde moře vřelo v číši vrchovaté.

A kroků hlas když slyšel, kterak duní,

a pochodní když viděl rudá zoře

jak stropem honí příšerný stín mnohý:

Nad Svantovítem, který nejvýš trůní,

hnul balvanem a s hukem hromů moře

se valilo, jej pohřbilo i s bohy!