Hrob.

Co klopíte vaše týmě,

S týměmi bledé hlavičky,

A s hlavičkami korunky

Tak do travky mutno, mutno? –

Zemku vy chcete prokouknout? –

Kypru zemku až do rakve; –

Ambrovým dechem propáchnout

Zeď ovlhlu sídla ouzka?

Ach nadarmo se kloníte,

Krčky si mdlobíte hebké; –

Těžce zásloní ve lůnu

Svou dceru pramatka těžší.

Neprokouknem až do lůna,

Svou dceru kde matka líbá;

Ni prodechne hroudu černu

Zápach ustrojen sladostmi.

Služba nám jiná svěřína:

Vítat, oukol náš – a bránit,

Jak uzříme cos ve dálí

Laskavého, či lhavého.

Stráž držíte nad pokojkem

A knění neznáte vaši? –

Stráž držíme nad pokojkem

A knění my známe naši: –

Káže nám jiná mocnářka,

Než co vespod odpočívá.

Viz na lípě pannu, dítě!

Těm služíme co porobné,

Těm chováme cos milého

Tu v komorce zavřeného. –

Sem putujte, sem Slavenky! –

Sestru máte zahrabánu, –

Krásnu sestru, rozmilostnu, –

V rovci krásném.

Královna stromů slavenských

Jí mluví povážno nápis. –

Hvězdy ohnivěj se blyští

Jdouce nad ní. –

Lípovím se luna dýrá

Jí hlavu zdobit korunkou.

Ráda též na rov se dívá –

Chotě lásky. – –