HROBOVÁ SVĚTLA.

V tmě nocí bezesných, jež na mne číhají

jak neúprosní lichváři,

vždy světla příšerná zřím kroužit potají,

a ta mne volají a ta mi kývají

a plazí se mi po tváři.

Kruh s kruhem blíž a blíže slní zornici,

jdou, okem v lebku vnikají

a lebkou v jiskry rozsypou se sršící,

a jiskry tančící a barvy měnící

s kruhy se rvou a splítají.

Znáte ta světla? Jsou jak u cest signály,

kde zeje propast na kraji.

Já s nimi pohrávám, když temnem zaplály,

jak by mne lákaly, jak by mne volaly

tak potají, tak potají...

A mám jich plný zrak a hledím v strnutí

v hru jejich divou, bezhlasnou,

tu ruky předrahé ucítím dotknutí,

a kruhy v planutí a jiskry v trysknutí

v té ruce rázem uhasnou.