Hrobové se otvírali...

Ó pukněte vy hrobů skalné stěny,

v den chmurný vstaňte, bohatýři skvělí,

vy s paží silnou, nadšenými čely,

a zachvějte tím chabým věkem ženy!

Ať hrdi jsouce dědictvím a věny,

my za vámi jdem, kde nám křivda čelí,

ať vlaje prapor práva nesetlelý,

ať štěstí nám zas brány otevřeny!

Vy mocní sebou, pevní vírou v Boha,

v hruď, paži dejte odvahy nám, síly,

ať k vítězství jde pevná naše noha.

A silným dětem vděčným z časů klínu

my vyrvouce tu velkou, slavnou chvíli, –

v hrob s vámi lehnem klidně k odpočinu.