Hrot pustý byl a samé kamení,

Hrot pustý byl a samé kamení,

zde usedli jsme na skalisku holém;

hvizd větrů ostrých ozýval se kolem,

a mlha rostla – zlé to znamení!

Jen o skok níže bílé stavení

se leskne nad šťavnatým úzkým dolem,

houšť fialek se modrá celým polem,

a ze skály se voda pramení.

Duch silný povznáší se se sokolem,

čím výše vzlétne, tím jest nebi blíž

i se svou radostí i se svým bolem;

když ale vůni života chce číti

a z čisté, svěží jeho vody píti,

přec musí sestoupiti o krok níž.