HROZEN V LISTOPADU (VI)

Ten zpěv a vína sladké opojení

podědil syn. A zbylo z jeho dílu

v umírajícím lůně loupit sílu

a v okouzlení měnit smrt a tlení.

Je lačný noci, hodin na úsvitě,

a jako hořkost plodů nedozrálých

mlsá i smrti sladce trpký kalich

a v suchém listí brouzdá se, to dítě.

Je prázdný dům a venku tichý sad.

A sváté listí šeptá v nočním vánku.

Už všichni v domě se uložili k spánku,

jen tomu venku se nechce jíti spat.

A dům jak sirá lampa uhasíná,

když odešel ten, kdo ji rozsvítil,

a vrátil se poslední, který zbyl.

Snad přišel jen, aby tu zachytil

tu všechnu sladkost přezrálého vína,

dědictví svého poslední vzal díl,

ztracený prsten na prst syna.