Hrstka země jen.

Hrstka země jen,

až hrob nám budou stlát,

a poutník unaven

si sladce bude spát.

Ať v bojů vichřici

se třese vůkol zem,

my pak v té ložnici

se leda usmějem.

Hrstka země jen

ta jednou postačí

a ztichne bolu sten

a bude po pláči.

A lidské zášti jed

a falše mrzká líc

a hřích a osten běd

už nezabolí víc.

Hrstka země jen

a přátel zalkání

a ať kdo štván či ctěn,

pak budem srovnáni.

l cáry Lazarů,

i skvostných hávů nach,

smrt změní bez svárů

vše v livraj stejnou, – v prach.

Hrstka země jen,

až srdce dobije,

a krasších světů sen

nám duši ovije.

Pak v naše zátiší

se ozve Pán Bůh náš

a ty, můj Ježíši,

nás k sobě zavoláš!