Hruše.

Stará hruše

jako duše

smutná, tichá,

sotva dýchá,

– stařena,

léty nad hrob

schýlena.

Přece v máji

v českém kraji

v slunci, písni,

květů třísni

blaze je!

Hruše v květ se

oděje.

Motýl, včely

přiletěly

v zvučném roji.

Hruše stojí

ztichounka,

oddychá si

zlehounka.

Ptáci hraví

hnízda staví

drobným dětem.

Listím, květem

vlídně je

stará hruše

zakreje.

O červenci

přijdou ženci

s potem v čele.

Hruše stele

stín jim v dar,

sama hlavu

noříc v žár.

Potom v polích

pustých, holých

smutno všudy.

Kraj je chudý...

V podletí

i ti ptáci

odletí.

Zima hruši

studí v duši.

v sněhu moři

hloub se noří

do kola,

jako v rakvi

mrtvola.