Hu vokýnka.

Má Hančičko, mám tě rád,

nechce se mňe hani spát,

buru s tebou hu vokýnka

do bílýho rána stát.

Di, muj chlapše, di huž, di,

ajť tě nihdo nevidí,

dyby tě tu něhdo viděl,

zkusila bych vod lidí.

No tak, já huž tera du,

zyjtra možná nepřídu. –

Počkyj, chlapše, nepospíchyj,

dyjť máš času hromadu!