Hubené prsty moje

Hubené prsty moje

nenaučily se hráti na nástroje

o strunách, které plačou, jásají a sní,

a přece píseň nejněžnější chtějí zahrát směle

na nejsladších strunách, na Tvém těle,

má lásko nejkrásnější, lásko poslední!

A zhořklá ústa moje,

chudá, nevýmluvná za lásky i boje,

zazpívat nedovedou jedné písničky,

a přece zpěvem nejsladším a složitým Ti chtějí

rozezvučeti tělo k vášnivému ději

a v božskou melodii utkat všecky hubičky.

Kdyby to nedovedly prsty, ústa moje,

byla by naše láska plna nepokoje,

a ještě bledší byla by Tvá bledá tvář.

A věčný smutek putoval by se mnou,

že nezřím šťastnou bytost Tvoji jemnou

ni ve chvilce, kdy každou bledost zbarví rudá zář.