Hubičky.

Hubičky pršely,

ty jsi je bral a dal,

ani se nezeptal:

„Chcete-li?“

Něco jen divného

v srdci ti začlo bít,

jako bys nemoh’ žít

bez mého.

Mně bylo u tebe,

jako bys tisíckrát

mohl mne s sebou brát

do nebe.

Ach, já si vzpomněla,

až zhasly hvězdičky,

že jsem ty hubičky –

nechtěla!