Hubičky.

Roste děvčat, roste

jako jetelíčku,

zdali pak tam někdy

nouze o včeličku?

O včeličku v máji,

o hubičku vždycky,

však jim nezabrání

žádný jazyk lidský.

O hubičku, o dvě,

na stotisíc k tomu,

proto neodejde

požehnání z domu.

Ať se tetka mračí

a ten kmotr brání,

budou růst a růsti

světa do skonání.