HUDBA MLÁDÍ.

Už tomu dávno. – To jen vím,

že den pak po snu svítal,

v němž píseň divnou v divný rým

kdos v blízku zvolna vplítal

a na nástroji neznámém

se ztrácel v adagiu –

A bylo ráno. S celým snem

šla jako paprsk svíce,

jež svitla chvilku pod hradem

ze skulin okenice – –

Pak chtěl jsem píseň zazpívat

a chtěl jsem průvod zahrát,

v němž mělo znova chvíli lkát

mdlé ptáče žlutých zahrad.

Co jsem se jí pak načekal

a naždál do úpadu!

Však život z paměti ji svál,

jak vůni květu v pádu.

A léta hledám znova zas

tu hudbu svého mládí

a bílý již jsem shlédnul vlas –

a nic ji nepřivádí.

A léta hledám zas a zas – –

V tmách dávna stále svítím,

však cítím, že to temno as

již nikdy nerozsvítím.

Kdo hrál to tehdy? Nevím nic.

Nic nevím. – Jenom tuším,

že z dávných věků popelnic

mně doleh' šelest k uším.