HUDBA SNĚNÍ

Doháral západ. Nebe se stmívá.

Měsíc se v slzách rozplývá.

Odkud zní hudba vzdušná a světlá,

jako víl tanec mámivá?

Před oknem duše průvod snů kráčí.

Večer jak harfa teskní, slyš.

Hudbo, ó hudbo, čarovná hudbo,

odlétnout moci v tónů říš’!

Doháral západ. Obzor se stmívá.

Srdce mé jako v květech sní.

Nebe a země v hudbu se mění,

v tajemnou píseň večerní.