Hudba teplé noci.

Noc blouznivá svítila horečkou teplých par,

přes palouky rozvodněné skvrny stříbrné kladla...

V ní jakoby všecky noci se slily dávných jar,

a její vůně jak moře a dlouho neuchladla.

Ne, ne, tvá ruka bílá již v ruce mé nehoří.

Předc průvod blouznivých slov mé srdce zpívá,

vše naslouchá ještě, i tráva i vlnivé pohoří,

i chatrč rozcuchaná i vrba křivá;

a z póla probuzeno vše slouchá, jak zvedá se

zpěv marný, zpěv zašlý, zpěv pošetilý,

z trav kytici zrosenou kterak čas po čase

k rtům tisknu a tisknu v té sentimentální chvíli.