HUDBA V POUSTEVNĚ.

ZAS duše v poustevně své samotna je

a soumrak zvolna se zas na ni snáší.

Jen na vás vzpomínka mně chmury plaší,

vy, jež jste přišla ke mně z tuch mých kraje.

V poustevnu vnesla jste vy radost máje.

Je kol ní jaro, pučí vše a raší –

Již v daleku jste, z něhy ale vaší

vyzněla hudba, v samotách jež hraje.

A zjev váš když sem kráčeti zřím v přítmí,

vždy mlčky podávám mu ruku svoji

a znovu zas mnou bouřlivé zní rytmy.

K nim v souzvuku se píseň má dál pojí,

když tóny jejich začnou v duši znít mi.

...Z vás na vždy hudba zbyla v duši mojí.