Hudba.

V letním večeru vlahém hudby tóny

nesly vroucně sadu se prostorami,

kdež v letní restauraci třídy ony,

jež práce neznají, hodovaly samy.

V tom k skonu práce píšťaly a zvony

zazněly v továrnách. A útrapami

lid zmučený kolem šel. Jeho stony

však neslyšeli páni ti a dámy.

A mě krev za zvuků té hudby vřelé

bouřila – v srdci naděje i muka

nad lidem tím, jenž v bídě úpí cele...

A myšlenkou nad jeho utrpením

tu ve pěsť sevřela se moje ruka

a opouštěl jsem hned to místo s chvěním.