Humanita.

Ach, dětičky mrznoucí, zedrané,

vy ubledlé dětičky české,

jimž tatíčky do šachet pohřbili –

i vám přijdou chviličky hezké!

Tam v matičce Praze vás milují. –

Když Karneval k vládě se vrací,

hned slečinky k vůli vám plesají

a pracují výbory zvací.

Tak nad vámi, haluzí národa,

vždy drží svou ochrannou ruku:

zas na bále zašustí hedvábí

při veselém čtverylky zvuku.

To národ vám na zdraví tancuje. –

Proč křivíte rty ještě k pláči?

Spíš radujte se, kvítka mrznoucí,

vy hladoví malí košiláči!

Když panstvo tak tančí a hoduje,

též na lidi vzpomíná chudé. –

Ach, těšte se, dětičky ubledlé,

pro vás kostí trochu též bude!