Humanita.

Do spolků tě lidé zvou,

podáš-li jim ruku svou?

Dříve si je prohlédni,

čím je první, poslední.

Ať je spolek kterýkoli

zakládaný pro vůkolí;

řemesnický, rolnický,

vědecký neb dělnický.

Ptej se, jsou-li bez vady

záměry a zásady;

pojí-li je pevná páska

k bližnímu a k Bohu láska;

jeví-li se slovem, skutkem,

v osnově-li jasným útkem,

chutě podej ruku jim,

podporuj je vlivem svým.

Nevěry-li duch v něm vládne,

pro Boha-li srdce chladne:

pochybnému tomu spolku

výhost dávej bez okolků.

Kde se na rtech humanita

nekřesťanská planá kmitá,

sobectví kde hýly chytá:

v Boží-li se pravdě mýlí,

mohou býti lidumily?

Kde se humanitou hází,

křesťanská však láska schází,

národu-li na nohy

pomohou ty mátohy?

Humanita bez Krista

málo blaha uchystá.

Zednářské to plané heslo –

co jím hodných rodin kleslo!

Humanita zdravá, pravá,

z Božských zřídel moudrost brává;

jak zní její úloha:

„Bratra miluj pro Boha!“