HUMBERT LE ROMANS,

Tak dlouho na živu jen meškám tady,

než úkol naplním, co Bůh mi svěřil.

l dále život kdybych touhou měřil,

vždy štěpy týmiž své bych zdobil sady.

Mrou stromy též. Ty bez vesny a vnady,

ty, letní den se bouří kvapnou šeřil,

schnou ony pomalu – blesk neudeřil –

vše vhod a včas. Ne, nelkej na úklady!

Ký výklad jiný v děs tu běd a zrady,

kdy za běl květů strom se jíním sčeřil?

Vše nutno: Blesk tam onam klín by vpeřil,

neb niva od únav zas lehla lady.

Jsa hotov, jdu. Dnům příštím nepotřebný,

jdu ku světlu z dní tápajících bludu:

tam zjevení, zde stín jen klamů šklebný.

Nah do života, bez vůle a viny,

živ v úzkostech a pochybách a trudu,

zpět v modlitbách, kam tajů zovou kyny.

Ens entium, i tam v Tvé dlani budu!