HURÁ-VLASTENECTVÍ?!

To je křiku celém po národě,

sotva jeden pozved’ hlavu hrdě,

jen se cítil v Čechách Čechem Čech,

to je bouře v českých žurnálech!

Ejhle, to je shonu, to je spěchu,

na tu ránu Němcům pro útěchu,

přiložiti družně, bez klamu

náplast z oleje a balsámu.

Je prý „hurá-vlastenectví“

chtíti reklamovat v Čechách češství! –

s takým zanícením ovšem dnes

národ pouta svá by ještě nes’!

Hájit však i práva pídi, věru,

to je čin a znak je charakteru;

v národech všech byl bys úctou jist,

jenom v Čechách Čech jsi „šovinist“! –

Sebevědomí vám schází ryzí;

před Němci hned jako pára mizí,

jako jarní sněhy po kraji,

dovedete být jen lokaji!

Ať se líbí zvát’ nás šovinisty,

kéž je cit váš jako jejich čistý,

však on v pravé chvíli z rudy slov

vyčistí se jako v ohni kov.

Jen dej, Bože, šovinismu více,

na němž srdce chrabré vzněcujíce,

ať nám vzejdou – ne snad maffií

ale reci nových legií!