Husařka a Milostpán.

Páslo děvče upotůčka

Stádo husý, vstíně bučka.

Stoje a hlídaje nasvé stádo,

Byloby vědělo rádo,

Kolik mu těch husý dosta scházý.

Počítá. Vtom podstín kněmu vcházý

Milostpán té dědiny,

Táže se té děviny:

Kolik, milé dítě, husý

Máš vsvém stádě, jenž tě musý

Poslouchat; a jedním časem

Kolik hlav ty svojím hlasem

Jako kněžna spravuješ.

Řekni! tak se zraduješ.

Dám ti pásek skřížkem bílým:

Stoli jich je, či se mýlím?

Milý pane! usmálo se děvče,

Spány sem syc málo ještě

Mluvila; ale slýchám nasvé uši,

Učiti pánů nám že nepřisluší.

Pán se odsprostého jakživ nerád učí,

Své pak chyby vida, jeho zaně mučí.

Hledejte pravdy sám,

Nadání já vám dám.

Myslíte, že těch husý sto má býti;

Vidíte, řeklo, trhaje sy kvítí:

Ještě jednou toli, a půl toli, a čtvrt toli, a jedna

Býtby jich musylo dosta, a zase sedna,

Rylo prstem vtrávě díry.

Čítejte, řeklo: a dáte víry,

Nalezna pravdu, dívčicy

Sprosté, vás učit nechtícý.

Pán se snažil a čítal povždycky,

Srovnával to mathematycky.

Styděl se, že ho děvče prostou dávku

Povede jako slona nahedbávku.

Šlo mu oto jedno house;

Smejšlel, rukou čelo brouse.

Dítě počíná se tajně smáti:

Povím vám to, nechtějte se báti.

Bezjedné sto, to snadno víte, koli;

Pravilo sem, že ještě jednou toli

Kdybych měla, bylaby dvě stáda

Celé, vnichž je osm čtvrtí.

Jakž se vám to vmozku vrtí!

Pište osm třebas na mé záda.

Půl toli a čtvrt, to vyznat nemeškejte,

Že tři čtvrtky jsou; ty také kosmím dejte.

Nyní vyložím vám hádku,

Pane pomne napamátku.

Jedenáct tří sosmi činí.

(To jsou samé čtvrti.) Nyní

Pohněte svým mozkem, přeučený pane,

Kolikrát vám dosta bezjednoho stane

Jedenáct? zdaž ne devětkrát?

Můžete nyní shádkou hrát.

Devět je čtvrtka stáda mého,

Celé uhodnete sám.

Zkušte! lhalali sem vám,

Pásku nechcy slíbeného.

Jednou celé a půl a čtvrt a jedno house

Činí sto; to není žádná lest.

Pán se mrzel a děvče řeklo: nemohouse

Namne hněvat; jest jich třidcet šest.

Již ale pásek můj mi dejte,

Víte, kolik husý mám.

Zhusařek smíchu nedělejte,

Syc vám hanbu udělám;

Že ste se, chodě dovysoké školy,

Nemohl vyučit předce ani toli,

Byste sčítal stádo husý,

Až vám děvče pomoct musý.