Husitská.

Věrný reku, Jene z Husi,

tobě v čest buď pěno.

Kdož ti lají, ať to zkusí

ubit tvoje jméno!

Marné vzteky! Tvoje sláva

vždycky bude žíti,

dokud jaká srdce pravá

v Čechách budou bíti.

Vše když hnět Řím světovládný,

zdvih jsi ty štít práva:

„V říši víry člověk žádný,

Kristus naše hlava!“

Ruku k Písmu, k nebi čelo,

tak jsi mluvil k Římu;

„Neodvolám,“ tak to znělo

z plamenů a dýmu.

Tak zval's lidstvo odhodlaně

z mrákot k jitra ruchu;

mečem pravdy, pravdy Páně

rozbil's pouta duchů.

Za tu volnost krev i chaty,

vše kéž dáme za ni!

Kéž se stane meč ten svatý

také naší zbraní!