HUSITSKÝ PRAPOR

Černý prapor, rudý na něm kalich.

Nosili jej předci vnuků malých,

nosili jej přes pole a lán,

nosili jej v noc i v dobu denní,

kam je hnala síla přesvědčení,

když byl za ně zhuben ve plameni

milovaný Mistr Jan.

Černý prapor chmurně bije k žerdi,

zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl –

Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí,

že jsi na něj zapomněl?

Černou barvou na znamení smutku

za proroka dobrých slov i skutků

tměl se prapor bratří Táborů,

kalich na něm po rubu i líci

hořel jako oheň na hranici,

jako slunce, s krvavou jež lící

zapadlo nám za horu.

Černý prapor chmurně bije k žerdi,

zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl –

Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí,

že jsi na něj zapomněl?

Černý prapor, rudý kalich klesl,

husita jejž kdysi v boje nesl

boží za pravdu i českou řeč –

černá noc se v Čechách rozložila,

kalich rudou krví naplnila,

kterou unikala česká síla,

když nás věřit učil meč.

Černý prapor chmurně bije k žerdi,

zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl –

Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí,

že jsi na něj zapomněl?

Černý prapor, kalich barvy krve

stále svědčí, čím nám býval prve

a co přišlo po něm v českou zem:

želí smrti Mistra ve plameni,

připomíná noc a krve rdění,

když isme byli v církev navraceni –

slávy jest i pádu obrazem.

Černý prapor chmurně bije k žerdi,

zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl –

Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí,

že jsi na něj zapomněl?