HVĚZDA PADLA...

Daleko někde do tmy padla bílá hvězda...

Tam někam hluboko, hluboko za lesy...

(Kam jen ty hvězdy padají? Kam? kam?)

Vidíš ty obzory jiných, docela jiných

a cizích a příliš vzdálených světů?

Tam někam daleko do tmy padla ta bílá hvězda...

Stín noci hluboký a mlčící

dál nepohnutý leží nad lesy

a smutnými pláněmi vysílených polí...

Jaké jen ty to máš ruce, má ženo!

Ruce tak výmluvné v tom těžkém mlčení.

Je ti dnes smutno se mnou na těch samotách?

a na to myslíš pohnuta a trpící, jak před námi

tak beze stopy zapadla ta mrtvá hvězda?

Hluboko, hluboko na dně tvých zřítelnic

tisíce světů je zářících,

tisíce jiskřících hvězd...