HVĚZDA SVÍTÍ..

Na nebi za času podzimního

v tom nelítostném soumraku

Venuše – hvězda svítí.

V tom nelítostném soumraku

ne nepodobna přízraku,

ale i slávě nebes –

Venuše – hvězda svítí

do tmy i tísně večerního

těžkého lidského bytí.

V chalupách světla se rozžíhají,

sedají lidé ke kouřící míse,

do oken Venuše svítí.

Muž vezme pak ženu svoji v pasu,

zaboří hlavu do jejích vlasů,

a svět se ztrácí a ztrácí..

V sednici, v níž není na živobytí,

jediné, co nyní nezdaní se,

je Venuše hvězda – a svítí!

Hvězdo! Sestřičko této země,

v čas těžký neopouštěj ji, bědnou!

Odplatí se Ti za to jednou

na jaře deštěm šípkových poupat.

A k Tobě jediné bude stoupat

dík její i další modlitba.

Každý z nás, kdo Tě ctí a dbá,

o to Tě prosí v těžkém čase,

v každém čase.

Jsi Jitřenka i Večernice!

Jsi Venuše – a mnohem ještě více.

Nad lidskou pří a nad lidskými boji

jediné vítězné světlo stojí –

zažehl je sám Bůh.