Hvězda útěchy.

Hvězdičky milené, z vás plane ples,

radostně noc halíte ve světlo;

ó rcete mi, jest u vás jaro dnes,

že pojednou vás tolik rozkvětlo?

Jaký to lesk! ve vašem zlatém stínu

se rodí – zřím to – blaženosť a mír;

ó rcete mi, zda zírá s nebes klínu

též hvězda útěchy ve světa vír?

Tak vlídně září, anděla co hled,

zjasňuje v duši bol a temnotu,

paprskem svatým žehná drzý svět

a k bloudícím se kloní v samotu.

Jí hledám v říši nevyzpytované,

osloněn slzou kalí zrak se mdlý;

hvězdičky dobré, drahé, milované,

ó rcete mi, zda mezi vámi dlí?!