Hvězda.

Kdys padla hvězda v jezero,

kdež na dně ležel mládenec;

hvězda mu padla na srdce:

a jun se ze snův probudil.

„O pověz, hvězdo nebeská,

zda posud tak jest matný svět,

zda posud jak já bolestí

se zmítajíce lidé mrou?“

Nechápe hvězda mládence,

vždyť spadla s nebes vysoka

a odtamtud se země zdá

jak zelený, malitký ráj,

a pěkní lidé v ráji tom

se zdají v růžích procházet

a milovat jak holoubci.

Bez odpovědi usnul hoch

a hvězda snila o nebi.