Hvězda.

Bez naděje tma se zdála

Krýti srdce prostoru,

Jen temných snů duha hrála

Na touhy mé obzoru.

Ukvělený, zapomnělý

Hleděl jsem do Vltavy,

Jakby zraky skoumat chtěly

Proudu šepot dumavý.

Náhle vzešla hvězda krásná,

Ve spanilém úsvitu,

Nade všecky milojasná,

Na nebeském blankytu.

Rozblažený sladkým chvěním

Pozdvihnu svůj plachý zrak,

A jak anjelským zjevením

Je teď srdci na opak.

Co dřímaly, slasti všecky

Probudil mi lásky blesk,

A můj život mládenecký

Netíží žal ani stesk.