Hvězda.

Nad tou naší Prahou

Mnoho hvězd se třpytí,

K mému ale blahu

Jenom jedna svítí.

Ta se rajským leskem

S hůry na mne směje,

Ta mně city božské

V trudné srdce leje.

Když mi krutá žalost

Bolem prsa svírá,

Důvěry tu plné

Oko vzhůru zírá.

Když ale má duše

Radostí oplývá,

Ach, tu pohled na ni

Ráje mi tvořívá.

V srdce záři leje

Ohně posvátného

Nadějná ta hvězda

Národu drahého.

V jejím krásném světle,

Jako v blahu máje,

Vídám utěšeně

Zkvítat české háje.

V jejím žhavém blesku

Září tou nebeskou

Vídám znovu zkvítat

Slávu staročeskou.

V jejím spasném lesku

Vídám rajskou slastí

Srdce plápolati

Láskou k drahé vlasti.

O ty spasná hvězdo,

Kéž bys sluncem byla,

Abys všechny české

Duše osvítila!