Hvězdě.

By Adolf Brabec

Ve tvém chtěl jsem spát objetí,

ty noci čarovná a svůdná,

ve vesmíru tvém rozpjetí,

když na nebi, plá hvězda bludná.

Když krajem táhne duchů chor,

na srdce divná duma sedne,

ve dáli šumná řeka bledne,

na obzoru se modrá bor.

A tobě jedna hvězda jen

na nebi na tvou dráhu svítí,

lesk její plá-ti rozvětven,

kdy posledně se pozatřpýtí?