Hvězdě.
By Adolf Brabec
Ve tvém chtěl jsem spát objetí,
ty noci čarovná a svůdná,
ve vesmíru tvém rozpjetí,
když na nebi, plá hvězda bludná.
Když krajem táhne duchů chor,
na srdce divná duma sedne,
ve dáli šumná řeka bledne,
na obzoru se modrá bor.
A tobě jedna hvězda jen
na nebi na tvou dráhu svítí,
lesk její plá-ti rozvětven,
kdy posledně se pozatřpýtí?