Hvězdičky.

Slunečko už zašlo,

vyjdou hvězdičky;

vyskakují z modra

jako jiskřičky.

Ta první je moje,

ta druhá je tvá –

matičko, vám patří

tam ta zářivá.

Čtvrtou ať má naše

malá sestřička,

jednou podělíme

také tatíčka.

Ale teď, matičko,

hleďte v šíř i v dál,

jakoby těch jisker

nebem rozsypal!

Jakoby tam rozmet’

drobné pozlátko;

čí pak jsou ty hvězdy?

„Boží! – děťátko.“