HVĚZDNÁ NOC

Noc bílá, jiskrná jak luh arktické země

i modrá záludně jak indychový šat,

jak lázeň obřadní, jež smývá hříchy se mne

a halí vzpomínku, že se země jsem vzat.

Tam snivý Orion tři nejživější perly,

jež mají třeskutý a přeletavý svit,

vtisk jako klenotník do Jakobovy berly,

svým dílem umělým jsa nejtíže sám zpit.

Mráz vražedný vál z čistého mu čela

a nadsmyslný, neukojený žeh,

čet’ z jeho stop, jež věčnost obestřela,

se osud můj i osud věcí všech.

Den po dni shlížel při bezmračném nebi

na chudé lože, na kterém jsem bděl’,

tu viděl jsem, jak z propasti se šklebí,

kdo stvořil mě, jak chladný nepřítel.