Hvězdná noc.

Noc byla hvězdná, kraj byl mhavý, němý,

tu tam jen světlo kmitalo se v dáli,

a jedno po druhém v hloub noci haslo;

jen tam, v tom malém domku pod olšemi,

jediné ještě chví se haluzemi –

a to již tolik nocí tam se třáslo,

již tolik nocí u lože tam stály

smrt, život, smrt a boj a utrpení

a žádné naděje, – a žádné vykoupení!

Obloha hluboká a siná, tmavá

a světlo hvězd tak měkce, vlhce padá

na závoj mlh, jenž zemi obetkává

tak zvolna, pokojně, – jak mír se vkrádá

v oči, jež trpěly a potom zasly –

Jde k půlnoci... Teď pod olšemi shasli.